Využívání údajů elektronických komunikací v boji proti terorismu
Patrně žádný jiný prostředek boje proti terorismu nevyvolává takové kontroverze jako povinnost Data Retention - plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů účastníků elektronických komunikací za účelem jejich následného vyžádání oprávněnými orgány, zpravidla pro účely boje proti závažné trestné činnosti. V posledních letech byla tato povinnost, resp. příslušné právní úpravy, v nichž je obsažena, celkem čtyřikrát předmětem rozhodování Soudního dvora EU, třikrát ji posuzoval Ústavní soud ČR a v řadě případů také ústavní soudy dalších členských států EU, včetně např. Slovenska, či Německa.
V čem tato povinnost přesně spočívá, jakých údajů se týká a proč vzbuzuje tak silné negativní reakce? Autor ve svém příspěvku přiblíží hlavní body právní úpravy Data Retention a také argumenty pro i proti této úpravě. Následně rozebere nejvýznamnější relevantní soudní rozhodnutí, včetně zcela aktuální kauzy, v níž se na Soudní dvůr EU obrátily francouzský, britský a belgický soud. Soudní dvůr EU na základě těchto žádostí posuzuje ve spojených věcech C-511/18 a C-512/18, ve věci C-623/17 a ve věci C-520/18, zda vnitrostátní právní úpravy, které ukládají povinnost plošného uchování provozních a lokalizačních údajů všech účastníků, nejsou v rozporu s unijním právem.
Generální advokát Soudního dvora Manuel Campos Sánchez-Bordona v těchto třech věcech přednesl své stanovisko 15. ledna 2020, Soudní dvůr v době finalizace tohoto textu zatím rozhodnutí nevydal, lze jej však očekávat v horizontu několika měsíců. Soudní dvůr obecně není stanoviskem generálního advokáta vázán, zpravidla však rozhoduje v hlavních bodech shodně se stanoviskem. Autor se zaměří také na potenciální vliv rozsudku Soudního dvora EU v daných věcech na aktuální úpravu Data Retention v právním řádu ČR, obsaženou v zákoně o elektronických komunikacích.
Miroslav působí v LEGALITÉ advokátní kancelář s.r.o. a jako jednatel společnosti LEGALITÉ Data Protection Services s.r.o. se zaměřením na datovou a informační bezpečnost. Ve své praxi se specializuje zejména na správní právo a regulační problematiku síťových odvětví, především elektronických komunikací, ochranu soukromí, compliance a sporná řízení soudní a rozhodčí. Čerpá přitom ze svých praktických zkušeností a znalostí sektoru elektronických komunikací a oblastí souvisejících (TV vysílání, regulace platebního styku a další) a také ze svého 18-tiletého působení v manažerských pozicích u poskytovatele služeb elektronických komunikací, kde byl zodpovědný za útvary práva, regulace, vnějších vztahů, firemní bezpečnosti a compliance; v letech 2007 – 2016 byl členem představenstva Asociace provozovatelů mobilních sítí. Dále je členem komise pro veřejné právo – správní právo Legislativní rady vlády ČR, členem rozkladové komise ERÚ a rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR a Mezinárodního rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze, je též členem Výkonné rady Českého výboru pro UNICEF.
Patrně žádný jiný prostředek boje proti terorismu nevyvolává takové kontroverze jako povinnost Data Retention - plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů účastníků elektronických komunikací za účelem jejich následného vyžádání oprávněnými orgány, zpravidla pro účely boje proti závažné trestné činnosti. V posledních letech byla tato povinnost, resp. příslušné právní úpravy, v nichž je obsažena, celkem čtyřikrát předmětem rozhodování Soudního dvora EU, třikrát ji posuzoval Ústavní soud ČR a v řadě případů také ústavní soudy dalších členských států EU, včetně např. Slovenska, či Německa.
V čem tato povinnost přesně spočívá, jakých údajů se týká a proč vzbuzuje tak silné negativní reakce? Autor ve svém příspěvku přiblíží hlavní body právní úpravy Data Retention a také argumenty pro i proti této úpravě. Následně rozebere nejvýznamnější relevantní soudní rozhodnutí, včetně zcela aktuální kauzy, v níž se na Soudní dvůr EU obrátily francouzský, britský a belgický soud. Soudní dvůr EU na základě těchto žádostí posuzuje ve spojených věcech C-511/18 a C-512/18, ve věci C-623/17 a ve věci C-520/18, zda vnitrostátní právní úpravy, které ukládají povinnost plošného uchování provozních a lokalizačních údajů všech účastníků, nejsou v rozporu s unijním právem.
Generální advokát Soudního dvora Manuel Campos Sánchez-Bordona v těchto třech věcech přednesl své stanovisko 15. ledna 2020, Soudní dvůr v době finalizace tohoto textu zatím rozhodnutí nevydal, lze jej však očekávat v horizontu několika měsíců. Soudní dvůr obecně není stanoviskem generálního advokáta vázán, zpravidla však rozhoduje v hlavních bodech shodně se stanoviskem. Autor se zaměří také na potenciální vliv rozsudku Soudního dvora EU v daných věcech na aktuální úpravu Data Retention v právním řádu ČR, obsaženou v zákoně o elektronických komunikacích.
Miroslav působí v LEGALITÉ advokátní kancelář s.r.o. a jako jednatel společnosti LEGALITÉ Data Protection Services s.r.o. se zaměřením na datovou a informační bezpečnost. Ve své praxi se specializuje zejména na správní právo a regulační problematiku síťových odvětví, především elektronických komunikací, ochranu soukromí, compliance a sporná řízení soudní a rozhodčí. Čerpá přitom ze svých praktických zkušeností a znalostí sektoru elektronických komunikací a oblastí souvisejících (TV vysílání, regulace platebního styku a další) a také ze svého 18-tiletého působení v manažerských pozicích u poskytovatele služeb elektronických komunikací, kde byl zodpovědný za útvary práva, regulace, vnějších vztahů, firemní bezpečnosti a compliance; v letech 2007 – 2016 byl členem představenstva Asociace provozovatelů mobilních sítí. Dále je členem komise pro veřejné právo – správní právo Legislativní rady vlády ČR, členem rozkladové komise ERÚ a rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR a Mezinárodního rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze, je též členem Výkonné rady Českého výboru pro UNICEF.